Vše činím v naději, že se bludná kola holandských sanitek přestanou točit v hlavách českých gynekologů, porodníků a redaktorek (bludný Holanďan je legenda o lodi duchů, která je odsouzena věčně bloudit po mořích a nikdy se nevrátit domů). Dle novodobé terminologie je bludný holanďan ten muž, který hledá kolem svého domu sanitku, když v tomto domě normálně rodí jeho žena….zdroj internet - dodáno po zveřejnění.

Po zveřejnění mého blogu Bludy pana přednosty , jsem se jala v dobré víře komunikovat s autorkou článku na idnes . Po několik emailech mne stále odkazovala na zdroj ČTK a hlavně opakovala to, že odkazy na chyby v textu jsou můj subjektivní názor. Tedy, reklamuji-li informace na idnesu, můžu s reklamcí na lampárnu, nebo na ČTK?

ČTK však na moje upozornění tajúplně mlčí.

Redaktorka idnesu má zřejmě omezenou svéprávnost, pardon pravomoci. O tomto v emailech přesvědčovala i mnoho dalších, kteří jí psali a upozorňovali na chyby.

Zřejmě máme všichni davovou psychozu.

Její nadřízený mi jako bonus nabídl on-line duel s přednostou. Jelikož jsem kojící matka a můj čas teď řídí potřeby mých dětí, účast na duelu z tohoto důvodu odmítám. Opakovaně nabídla jsem článek na dané téma a účast v diskuzi s panem přednostou na téma např: “Normální diskuze o normálním porodu”. O toto téma nadřízený paní redaktorky zájem neměl. 

Z Medical tribune ( Nakladatelství MEDICAL TRIBUNE CZ na základě spolupráce s předními světovými nakladatelstvími lékařské literatury a významnými farmaceutickými společnostmi vydává české verze špičkových mezinárodních odborných časopisů),
kde uveřejnili stejný článek , se ani neozvali, přesto že můj email, upozorňující na chyby v článku přečetli. 

Ano, pane Erbaku, očekávala jsem soudnost a morálku….a stále očekávám! 

Další den servr ihned zveřejnil článek , ve kterém mne nazvali aktivistkou, bez uvedení profese, kterou na tzv. zdrojovaných informacích měli k dispozici. Aktivitu již titulek označuje za asi zbytečnou. Ostatní autorky textu raději ignorovali. Naše informace vyvracel kolega - psycholog, akademik, s uvedenou profesí i univerzitou. Troufnu si napsat, že zřejmě bez zkušenosti v klinické psychologii a psychopatologii. Paní redaktorka  mi dala email na svého nadřízeného, který je na dovolené. Vysvětlila mi, že nechápu novinářskou práci a na autorizaci nemám právo. Opakovaně nabízela jsem i jí i jejím nadřízeným článek na dané téma. Bez úspěchu. 

Vše činím v naději, že se bludná kola holandských sanitek přestanou točit v hlavách českých gynekologů, porodníků a redaktorek. (Bludný Holanďan je legenda o lodi duchů, která je odsouzena věčně bloudit po mořích a nikdy se nevrátit domů, viz např. Wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Flying_Dutchman). 

Stále doufám, že media parafrázovaly a manipulovaly jen mými sděleními, proto si troufnu reagovat na informace, které mi ihned zprostředkovalo. A dovolím si mluvit za minoritní skupinu žen. Demokracie se přeci měří i podle míry schopnosti respektovat potřeby minorit. 

“S názory aktivistek ministerstvo zdravotnictví nesouhlasí. Podle mluvčího Tomáše Cikrta jsou protesty zbytečně militantní a vyhrocené, navíc vedené příliš negativně. “Nerozumím tomu, proti čemu chtějí porodní asistentky protestovat. Jejich návrhy řešíme, vedeme diskusi, ale zřejmě nikoliv podle představ aktivistek,” říká mluvčí.”"

Pane Cikrte, naše postoje nejsou militantní. Nechystáme teroristický útok. Nechceme po vzoru pana Bartka házet exkrementy kojenců domorodek, provozujících bezplenkovou komunikační metodu na dveře MZ.

Formulujeme svoje požadavky a budeme za ně demonstrovat.

Chceme, aby si MZ konečně všimlo, že některé ženy nejsou  spokojeny s organizací gynekologické a porodnické péče v České republice. Tato péče je  předimenzována na straně lékařů na úkor porodních asistentek. 

Žádáme, aby se alternativní péče nezávislých porodních asistentek, které již využíváme, stala oficiální součástí péče v ČR, jako tomu je ve vetší části evropských států.

Žádáme, aby se naše PA nemusely bát otevřeně hlásit ke své praxi a aby porodníci a gynekologové s nimi úctyplně spolupracovali.

Žádáme pojišťovny, aby navázaly smluvní vztahy s porodními asistentkami, které jsou registrované a mají zájem pracovat i v těchto smluvních vztazích. Jejich péče je v evropských zemích prokázána jako efektivní a levnější.

Protestujeme proti blokování práce porodního domu. 

Protestujeme proti pravidelným lžím v médiích, které šíří přední představitelé českých porodníků a které svědčí o jejich neorientaci v evidence based důkazech o efektivitě přístupu „přirozeného porodu” a jejich neznalosti poměrů praxe nezávislých PA v evropských zemích. Bludy, které šíří, podkopávají poslední zbytky důvěry v jejich odbornost. 

Protestujeme také proti vaší polopravdě, pane Cikrte, o 6 dětech, které ročně doplatí životem či zdravím na rozhodnutí matky rodit doma. Kolik z nich bylo porozeno plánovaně s porodní asistentkou? Nemícháte tam asociální případy nebo free births bez zdravotnického dohledu? Znáte ten britský vtip, že člověk a pes mají v průměru 3 nohy? Studie o bezpečí plánovaného domácího porodu v ČR zatím neexistuje, jakým právem zastrašujete? 

Militantním, nebo spíše mocensky arogantním, můžeme nazvat postoje současného zdravotnického establishmentu: nerespektování našich voleb, odmítání úctyplné spolupráce s nezávislými porodními asistentkami, obstrukce ze strany zdravotnického a sociálního systému, zaměřené proti domácím a ambulantním porodům, a sprchu nehorázných lží lékařů, které denně média zprostředkovávají. 
 

“Realita je jinde 
S postoji aktivistek jednoznačně nesouhlasí Libor Vylíčil, gynekolog a ředitel Nemocnice Litomyšl. “Protestují proti situaci, která panovala v porodnicích před mnoha lety. V současnosti se porodnice samy snaží, aby nabídly ženám co možná nejlepší služby,” vysvětluje. 
Konkrétně tolik diskutované holení intimních partií nebo podání klystýru je v současnosti na rozhodnutí ženy, nikoliv lékaře. Rovněž nástřih hráze se neprovádí rutinně, ale pouze v indikovaných případech se souhlasem ženy. Podání analgetik záleží rovněž na ženě.”Vysvětlím klientce, že je na ní, jestli chce rodit tři hodiny nebo dvanáct hodin. Pokud nechce podat léky proti bolesti nebo na urychlení porodu, nic se neděje,” říká.”


Statisticke výsledky porodnice v Litomyšli podle Aperio :
Počet porodů v r. 2004, r. 2005, r. 2006, r. 2007: 361, 446, 489, 683
Počet porodů do vody v r. 2006, r. 2007: neuvedeno, 7 (1%)
Počet porodů koncem pánevním v r. 2007: 18, z toho vedených spontánně: 3 
Počet lékařsky indukovaných porodů: 16%, 16%, 15%, 12%
Počet porodů zakončených císařským řezem: 17%,15%, 14%, 15%
Počet epiziotomií: 51%, 30%, 35%, 45%

45 % nastřihů podle lékařské indikace?

Troufnu si jako neodborník pochybovat o indikovanosti v souladu se světovými výzkumy. 

Pane primáři, preventivní podávání oxytocinu porod statisticky nezkracuje, vystavuje pouze větší pravděpodobnosti tísně plodu a následujícího císařského řezu, nebo vaginálního operativního porodu, ženu pak většímu riziku prasknutí dělohy. Amniotomie se kvůli riziku komplikací nedoporučuje.

Která dostatečně poučená žena si zvolí Vámi propagovaný „kratší” porod? Není spíše zmanipulovaná nedostatečnými informacemi? 

Amniotomie:

http://www.cochrane.org/reviews/en/ab006167.html 

O oxytocinu z příručky WHO:
3.5.2 Intravenózní (nitrožilní) infúze oxytocinu
Tento postup se často používá pro urychlení porodu po spontánním nebo umělém protržení vaku blan. V kombinaci s časnou amniotomií se tento postup nazývá “aktivní vedení porodu” , a původně byl propagovaný v Irsku (O´Driscoll a kol. 1973, O´Driscoll a Meagher 1986). Ve více či méně modifikované podobě se tato technika rozšířila po celém světe. Dle původních zásad pro aktivní vedení porodu se po časné amniotomii provádějí jednou za hodinu vaginální vyšetření, a oxytocin se podává v případě, jestliže je dilatace děložního hrdla menší než 1 cm za hodinu. Tento postup byl zkoumán v řadě náhodně rozdělených výzkumů (Read a kol. 1981, Hemminki a kol. 1985, Bidgood a Steer 1987, Cohen a kol. 1987, Lopez-Zeno a kol. 1992). Ze tří pokusů, které poskytovaly údaje o délce porodu po oxytocinovém urychlení ve srovnání s kontrolní skupinou, prokázal pouze jeden kratší trvání porodu po aplikaci oxytocinu. V jednom pokuse byly ženy povzbuzovány k tomu, aby vstaly z postele a chodily, stály nebo seděly dle svého přání. V této kontrolní skupině bylo průměrné trvání porodu o něco kratší než ve skupině s urychleným porodem. Apgar skóre ani počet novorozenců umístěných na speciální jednotku se mezi skupinami s oxytocinovým urychlením a kontrolní skupinou nelišil (Hemminki a kol. 1985). Tento výzkum také zaznamenal názory žen na tento postup. Většina z nich tvrdila, že postup s urychlením byl nepříjemný. Více než 80 % těchto žen mělo pocit, že urychlení zvýšilo bolest. Polovina žen v kontrolní skupině, která se pohybovala, se domnívala, že mobilita zmírnila bolest, 24 % těchto žen necítilo žádný rozdíl. 

Závěrem lze konstatovat, že z dostupných údajů není jasné, zda liberální užívání urychlení oxytocinem (”aktivní vedení porodu” ) je pro ženy a děti výhodné. Samozřejmě to neznamená, že by oxytocin nebyl užitečný při terapii prodlouženého porodu. Neexistují však důkazy o tom, že prevence prodlouženého porodu prostřednictvím liberální aplikace oxytocinu je u normálního porodu prospěšná. Je dobré si položit otázku, zda porod urychlený infúzí oxytocinu lze ještě považovat za normální. Na mnoha místech jsou infúze oxytocinu aplikovány pouze v nemocnicích pod dohledem porodníka. Takové opatření je vzhledem k nepředvídatelnému charakteru uměle vedeného porodu přiměřené. Lze stanovit obecné pravidlo, že urychlení porodu oxytocinem by se mělo provádět pouze v zařízeních, kde je v případě potřeby okamžitě přístupné vybavení pro císařský řez. Potřeba urychlení se považuje za indikaci pro převedení ženy do péče porodnického zařízení s chirurgickým vybavením. Je-li to možné, neprovádí se následné sledování plodu periodickou auskultací (poslechem), ale elektronickým monitorováním. Zkušenosti z Dublinu z náhodně rozděleného výzkumu srdeční frekvence plodu při porodu také poukázaly na následující skutečnost: u skupiny, která byla monitorována prostřednictvím auskultace se zvýšil počet neonatálních záchvatů, avšak většina těchto dětí se narodila matkám, u kterých bylo během porodu provedeno urychlení oxytocinem (MacDonald a kol. 1985). Viz též 2.7. Urychlení oxytocinem je zásadním zásahem a mělo by být provedeno na základě vážné indikace. To platí i pro modernější variantu urychlení prostaglandiny, a pro vyvolání porodu těmito látkami.

”Výskyt poporodní deprese nesouvisí s místem porodu, ale s porodem samotným v důsledku změn hormonálních hladin,” reaguje na názor aktivistky psycholog Jan Krása přednášející na Masarykově univerzitě v Brně. Podle něj je naopak pro ženy vhodné, když zůstávají po porodu v péči odborníků, ale také rovněž v příjemném prostředí. “Nejde ani tak o to, že by nutně potřebovaly lékařský zásah, ale mají kolem sebe odborné zázemí a je jim poskytována kvalifikovaná péče,” dodává.” 

Pane kolego Kráso, hormony jistě hrají svou roli! Na základě jakého výzkumu tvrdíte, že způsob porodu a sociální prostředí nemá vliv na výskyt poporodní deprese? Vy neznáte hojně citovaný výzkum Aidan McFarlane, britského lékaře, který přišel na to, že 68% matek porodivších v nemocnici trpí poporodní depresí, zatímco domácí rodičky pouze v 16%? Tady je něco z novějšího výzkumu:

 http://clearinghouse.missouriwestern.edu/manuscripts/59.asp

Anebo něco v češtině o domácích porodech a  poporodní depresi zde .

Ve které brněnské porodnici jste našel příjemné prostředí pro šestinedělku? Máte rád velký nemocniční ruch přes den a přes noc, neustálý proud lidí, záchody, které nejdou zamknout, a mají vchody ze dvou stran? Plastové květiny, přetopené prostory, špinavé sprchy s obrovskými pytli šestinedělního odpadu? Milujete zlatého staphylokoka a další nemocniční infekce? Preferujete drastickou formu žloutenky novorozence poté, co vaše žena dostala postel v tmavším koutě pokoje, a následující záření na dítě, před přirozeným sluncem doma?

Opravdu Vám více vyhovuje kvílení protipotratového aktivisty pod oknem?

To je váš vkus, nebereme vám ho. Ale jde pouze o váš vkus, proč ho prezentujete jako odborný názor?

Pane Cikrte, pane kolego Kráso a paní Hamplová! Nebereme vám vaše právo rodit tam, kde a jak vám to vyhovuje. MUDr. Bohuslav Svoboda se jistě postará, abyste si neroztrhali vagíny, a po prvém stahu vás dopraví do porodnice legendární holandskou sanitkou a to vše na účet vaší zdravotní pojišťovny.

Jen nám laskavě nevykládejte,  jak a kde se musíme cítit, a jak a jaké smíme formulovat požadavky. To je základ slušnosti. O zbytku jako svobodní obyvatelé a občané můžeme jednat.

V mém  profesním životě se mne soudy často ptají na to, zda je myšlení posuzovaného v kontaktu s realitou? Zda netrpí chorobnou lhavostí a konfabulacemi?

Je myšlení českého zdravotnictví v kontaktu s realitou?

Pokud o tom pochybujete, přijďte na demonstraci za Normální porod . Vždyť z logiky věci vyplývá, že jen v normálním zdravotnictví lze normálně rodit.

Pro ty, kteří dočetli až sem, drobný bonus .

Děkuji Cizince za dodané informace ze zahraničních zdrojů, děkuji Mgr. Markétě Slunečkové za korektury, oběma děkuji za spoluautorství a za spoluautorství děkuji všem ženám, které pomáhají normálnímu porodu na svět.  

Michaela Mrowetz, pátek 12. září 2008 00:42